Nebojte se nebudu tady vrdlouhat o cikánském Bajajovi, ani láteřit nad tím, že králova equipa může tábořit, kde se jí zachce a ostatní ne. Rád bych požádal oko čtenářovo, aby následovalo hlodavčí kursor po kliknutí na link směřující k úvaze páně Hoffmana o stěhování výroby za levnější pracovní silou. Původně jsem chtěl svoje grafomanské choutky vyjádřit v diskusi, ale nějak mi to přerostlo přes rozumnou délku diskusního příspěvku.

Základním kamenem je firma ve Stříbře, která se zavře, lidi se vyhodí, a následně se manufaktura otevře v Rumunsku. Proč? Protože prachy. Díky této jednoduché základní informaci je pan Hoffman oprávněn ukázat prstem na celý kapitalistický systém a odsoudit jej k smrti za trestný čin výdělku.

Celou úvahou se vine jako červená nit jedno slovo: chamtivost. Chamtivost elit, ekonomů, obchodníků. Je zvláštní, že asi jediná cílová skupina, která by s panem Hoffmanem mohla souhlasit, se překvapivě kryje se skupinou lidí, kteří léta likvidují drobné živnostníky, farmáře a další, kteří nezřídka dávají práci právě této skupině. Ano mám na mysli ty, kteří si nekoupí máslo v místním koloniálu, rajčata od farmáře z okolí nebo maso od řezníka v ulici. Tyhle věci se totiž o pár korun levněji dají pořídit v megahypersupertrupermarketu na druhém konci města. Rajčata ze Španělska, česnek z Číny, kořenová zelenina z Polska a tak dále a tak podobně. Vrcholem všeho je, že tito lidé, za jejichž zájmy pan Hoffman horuje, budou obslouženi kyselou ukrajinkou a jediný čech v krámě sedí ve skleněné kukani s nápisem general motors manager.

Autor ve své stati dále říká, že co je dobré pro byznys (to je ale fujtajxl slovo, že?), je dobré pouze pro byznys. Zajímavá úvaha, kdyby tam nebylo to pouze, tak je správná, bohužel pan Hoffman opomíjí, že továrna ve Stříbře se po léta spolupodílela na zajištění slušné životní úrovně nekolika stovek lidí a jejich blízkých, kteří ovšem místo “vrácení” těchto peněz do lokální ekonomiky čerpáním lokálního zboží a služeb, tyto peníze odevzdali korporátním centrálním velkoposkytovatelům. V rámci lokality potom není nikdo, kdo by byl schopen poskytovat služby a držet tak mikroekonomické klima oblasti alespoň trochu v normálu.

Taktéž se můžeme dočísti, že svěřit řízení ekonomických procesů ekonomům je blbost. Ekonom prý má dělat účetnictví. Možná tady autor nerozlišuje mezi byznysem, ekonomickými procesy a účetnictvím. Protože jinak by pochopil, že uzavření továrny je sice práce ekonoma, ale nikoliv jako výsledek jeho rozhodnutí, ale jako důsledek rozhodnutí člověka zodpovědného za ten byznys a to na základě ekonomova návrhu vzešlého ze správného řízení ekonomiky výrobního procesu. Tohle mi jako chamtivost nepřijde, autor totiž nějak opomněl zmínit, že firma, která je orientována výhradně na automobolivý průmysl je v současné době v situaci, kdy buď přesune výrobu, nebo zkrachuje o několik měsíců později a její zakázky převezme jiná firma, která díky operativnímu přesunu výrobní kapacity bude schopna tyto závazky splnit a přizpůsobit se enormním tlakům automobilek na snižování svých vstupních nákladů.

Dále se dozvídáme, že společenským zájmem není fungování byznysu, ale prospěch občanů. Jenom bych rád podotkl, že přibližně od šestnáctého století to funguje tak, že pokud funguje byznys, mají se lidé lépe, tudíž zaznamenáváme i všeobecný prospěch občanstva. Nicméně přesně tento model, který tu máme od začátku novověku označuje pan Hoffman za pitomost. Jenže, pokud by to pitomost byla, potáceli bychom se na úsvitu dějin a praktikovali směnný obchod. A takovou životní úroveň asi dneska odmítne téměř každý.

Na otázku, kdo je parazitem na stěhování výroby do Rumunska existuje jednoduchá odpověď: Fujikora ve Stříbře vyráběla kabelové svazky do automobilů VW a Škoda. Majoritním vlastníkem škodovky je VW. Majoritním vlastníkem VW je Porsche (zatím) - takže ti parazité z Porsche za to mohou? Nikoliv Porsche má pouze omezené rozhodovací pravomoce, existuje totiž zlatá akcie a tu vlastní kdo? Německá vláda. Kdo je u vesla v Německu? Angela. Jakou stranickou legitimaci má Angela? Ne to už by bylo moc, jenom chci říci, že státy samotné přispívají k tomu, že se někde lidé mají lépe a někdy hůře.

Je pravda, že sociální odpovědnost zaměstnavatelů je většinou v kritických chvílích pouze to nejnutnější, ale je třeba si uvědomit, že stát sám o sobě odňal zaměstnavatelům spoustu činností, které dříve vykonávali dobrovolně, a prostřednictvím přerozdělovacích mechanismů a vyšších daní je začal realizovat sám. Proto je nahoře obrázek Cottonpolisu - životní podmínky v manchesterských slumech byly sice příšerné, ale životní úroveň tam byla několikanásobně vyšší než tou dobou na venkově.  V obou případech, kdy jsme se pokusili najít parazita, jsme se dostali do stavu, kdy na konci nitek vedoucích od dělníka na dlažbě stojí státní úředník.

Takže recept je jednoduchý: Se státem nic neuděláte, s globální ekonomikou taky ne, ale až si pojedete koupit dřevo na obložení obýváku do Baumaxu, rozhlédněte se, jestli v okolí není nějaká pila. Než hodíte plzeňskému magistrátu pětku do parkmašiny, podívejte se, jestli někde v okolí není parkoviště se starým dědulou, co rozdává lístečky za stěrač - dáte mu vydělat a ještě si pokecáte. Nechte svého pekaře přežít - kupte si o třeba o jeden rohlík méně, ale kupte je u něj, zbylé čtyři Vám pak možná budou chutnat lépe. Globální ekonomika Vás nezabije, ale musíte vědět, co se může stát, a být připraveni - třeba tím, že celá rodina nebude dělat ve fabrice, která se dá ze dne na den zavřít - a když už to tak je, hledat si aktivně práci jinde, aby až to přijde, nebyla celá rodina na dlažbě.