Ochutnávka whisky mě čekala poprvé, nicméně těšil jsem se jak malý Jarda. Uvolněná atmosféra a diskuse o perlách, které nás čekají příjemně nabudila Dobré jídlo a papričky jalapeño jako rozehřátí jenom pomohly.

Zkraje jsme ochutnali dva bourbony - desetiletý Evan Williams Single Barrel mne moc nezaujal, ale dvanáctiletý Pappy Van Winkle’s rozhodně příjemně překvapil. Vzhledem k tomu, že nejsem bourbonový typ (nebo jsem nebyl, díky konzumním lihovinám Four Roses, Jim Beam etc.), byl jsem překvapen, jak dobrý může bourbon být.

No a potom přišlo překvapení - o tom, že v Japonsku se dělá whisky jsem z doslechu věděl - ale netušil jsem, jak vynikající. Jedná se o blend o voltáži 51,4, který může směle soutěžit s některými single malt skotskými. Znalci tvrdí, že tohle je přesně styl japonské whisky. Znalec nejsem, ale tak dobrý blend jsem ještě nepil. Nikka má dvě palírny: Myiagikyo a Yoichi. Z té první pochází obilí a slad, z druhé slad. Zraje v jednou použitých sudech po bourbonu. Ovocná vůně a vynikající mírně kořeněná chuť jsou naprosto super. Kolega hodnotil takto: Glenmorangie se může jít zahrabat. Zakápl jsem pár kapkami vody a whiska mi pak úplně rozkvetla na jazyku. Flaška za sedm stovek, která by v domácím baru rozhodně neměla chybět.

Z Kentucky jsme se přes Hokkaidō přesunuli do Irska, kde nás čekaly čtyři vzorky z palírny Cooley: Tyrconnel, Greenore a dvě Connemary. Vzhledem k tomu, že z Irska znám Jameson a Tullamore Dew, byl jsem docela zvědavý, co bude, protože ani jedna z nich nesahá po kontníky ani tomu bourbonu od Evana Williamse. Vlastně kecám - mám doma lahvinku Kilbeggana, ale v životě jsem ji neochutnal.

Desetiletý Tyrconnell Madeira Cask o voltáži 46 byl velmi příjemný začátek - on je to výsledek takového malého experimentíku, kdy nechali zrát whisky v sudech po madeiře, portském a sherry. Výsledek je velice velice zajímavý, nápoj rozhodně získal. Jim Murray loni tuhle whisku označil jako nejlepší irskou. Já bych mu věřil. Rozhodně se chystám sehnat Tyrconell Porto Cask, to bude mňamka.

Patnáctiletý Greenore Single Grain, bohužel nastoupil do rozjetého vlaku - single grain skoro nikdo nedělá a po Nikka (jak se to sakra má napsat - Nikke, Nikce, Nikce nebo úplně jinak?) a Tyrconnellu prostě zapadl - plánuji překoštovat, protože tohle by mělo být zajímavé.

No a pak přišly dvě Connemary: šestnáctiletá S.C. a C.S. Single Cask s voltáží 46 byla úžasná, kouře v ní bylo jak ve Skotsku :-) Cask Strenght o voltáži 57.9 určitě nebyla v sudech extrémně dlouho navíc není filtrována za studena. A byla to pecka - po zakapání se zní stal naprosto luxusní nápoj s dloooouhým dojezdem.

No a pak jsme poskočili do Skotska - tady všechny vzorky lahvoval Fassbind, všechny byly S.C. o voltáži 43. Třináctiletý Longmorn, čtrnáctiletá Glenrothes, sedmnáctiletá Coal Ila, jednadvacetiletý Linkwood, Teaninich o rok starší a pecka na závěr sedmatřicetiletý Springbank. Nelze se rozepsat o každé, nicméně Caol Ila a Teaninich byly skotské jak mají být - hutné a plné kouře. Springbank byl ovšem zlatý hřeb večera. Pili jste někdy slanou whisky? Fakticky, chutná to jako kdybyste seděli na břehu moře - to byl podařený závěr.

Mimo ochutnávku jsme dali ještě Dallas Dhu S.C. (alespoň jsme si vyzkoušeli, co udělá ženská, když se jí řekne “dalas, du”) a Port Ellen. Port Ellen je fantasmagorická whisky - bodejť by ne, když pochází z Islay, že. Bohužel palírnu v roce 1983 zavřeli, takže co se dá vypít doporučuju ochutnat - už nebude, maximálně si to nějaký maniak bude syslit ve sklepě :-)

Závěr? Z výše uvedených nápojů jsou do domácího baru potřeba následující lahve:

Van Winkle 12YO

Nikka From The Barrell

Tyrconnell Madeira Cask

Connemara S.C. a asi i Connemara C.S.

Caol Ila S.C. nebo Teaninich S.C.

Springbank S.C. 1970

Absolutní pecky pro mne byly Nikka, Tyrconnell a Springbank.