Potřebovali jsme zajít v šesti lidech do hospody/restaurace, dát si dobré jídlo nějaké to pifko, posedět a poklábosit. Výběr restaurace se zdál být poněkud nad naše síly, do finále se probojovalo několik restaurací: La Casa Bodega, Como (hádejte, kdo jej nominoval :-) a Ambiente Lokál. Vzhledem k tomu, že La Bodega se moc nehodí na klábosení s přáteli, anžto je tam po desáté bordel jak v tanku, rozhodli jsme, že otestujeme oslavovanou i novinku.

Již zvenku byl vidět tank elegantně zabudovaný do baru. Zeleného nasvícení jsem se trochu zalekl, ale odvážně vešel dovnitř. Tam moje překvapení vzrostlo v úžas - on je to velkochov snažící se imitovat jídelku konce osmdesátých let. K interiéru mám jednu výhradu - stoly v dlouhé chodbě, kde sedíte zády k hlavnímu průchodu a pořád Vám někdo běhá za zády nejsou optimální. Pokud by v dlouhé chodbě byly stolky pro čtyři, alespoň pootočené a stoly pro větší společnost v obou větších místnostech, mnohem více hostů by asi bylo spokojenějších. Zaplašil jsem myšlenky na průšvih a vyhledal náš stůl, kde již seděla část společnosti. Pivo bylo vynikající. Víno nemám možnost hodnotit, ale část společnosti, která konzumovala Cuvée Ambi byla spokojena.

První problém nastal, když dorazila poslední část naší společnosti - jedna z dam totiž nerada víno ani pivo, takže se na takovýchto akcích živí povětšinou míchanými nápoji typu Cuba Libre, Gin Fizz atd. Uznáte, že nic náročného. Bohužel pokud zkontrolujete nápojový lístek[PDF], zjistíte, že nabízené destiláty neumožňují připravit ani základní long dring, pokud nepočítáme Božkov s Colou, Beton a podobné vylomeniny. Slečna byla mírně otrávena a skončila u malého piva. K tomu si dovolím jednu poznámku: Pokud je čistota konceptu důležitější, než uspokojení pravděpodobně nemalé části hostů, tak je něco špatně. Hospoda, která neumí udělat gin s tonikem, protože nemá flašku ginu, a rum s kolou, aniž by k tomu musela použít Božkov, je hospoda, která je divná.

Následovala kontrola jídelního lístku, během které dvakrát na pár vteřin vypadla světla. Tato skutečnost je důležitá, proto si zapamatujte, že k tomu došlo již při výběru předkrmu. Objednali jsme dvakrát Pražskou šunku a jednou Gothajské carpaccio s cibulovou salsou (tenhle název se mi fakt líbí - credit 2: Matesola. Dále jsme požádali o tatarský biftek s tím, že jej budeme konzumovat až po předkrmech.

Pak jsme asi třičtvrtě hodiny seděli a pili pivo, přibližně v polovině této doby přestalo fungovat podsvětlení stěn. Pak vypadla elektrika - tentokrát definitivně. Přibližně po deseti minutách tmy přišla obsluha, zapálila jednu hřbitovní svíčku a sdělila nám, že za minutku bude všechno v pořádku. Objednali jsme si další pivo a obsluha odkvačila. Od objednání předkrmu uplynula přibližně hodina. Odchytli jsme další obsluhu a optali se, co je s naším předkrmem. Číšník bohorovně odvětil, že nejde proud, a jídlo bude nejdřív za půl hodiny. Následoval logický dotaz, upřesňující studenou povahu našich předkrmů. Prý nelze, protože nejede nářezák. V tu chvíli jsem si pomyslel něco o místě, kde záda ztrácejí svůj slušný název a chtěl jsem se nabídnout, že dojedu domů pro ostrý nůž, pokud jej kuchař nemá, nicméně kamarád zasáhl za mne, zrušil všechno a požádal o účet.

Po dalších deseti minutách přišel vrchní a sdělil nám že nic nedlužíme, což jsme si nenechali líbit a znovu požádali o účet. Ten se nikdy nedostavil, takže jsme udělali rychlý sčot podle lístku, našli našeho pikolíka, narvali mu čtyřistašestnát korun českých a odporoučeli se. Závěr proběhl sice ve zcela jiné chuťové rovině, ale když se člověk těší na koprovku a pak si dá svatojakubské mušle, většinou problém není. Ještěže v okolí Lokálu je spousta dobrých hospod - a naproti jsme fakt nešli.

Nezbývá než jednoznačné hodnocení: amatéři. To, že někdo nemá v Praze centrálku, kdyby vypadl proud pochopím. Ovšem nebýt na to připraven vůbec je opravdu kravina. Kdyby měli na každý stůl petrolejku, byla by to super atmosféra. Petrolejka stojí šedesát korun, jestli investor nemá dva tisíce, aby mohl dát na každý stůl petrolejku, rád mu je půjčím. A nářezák na kličku si snad koupí za své. Ale to není to, kvůli čemu Lokál prohrál.

Prohrál, protože problémy s elektrikou začaly v době, kdy jsme si objednávali předkrm a obsluha nás nebyla schopna upozornit na možnost, že jídlo nebude - v kterémžto případě bychom slušně zaplatili, odešli a přišli jindy. Držet nás přes hodinu o hladu a pak nám říci, že máme smůlu není nejlepší přístup, který by přitáhl zákazníky k opakované návštěvě. Tohle imitovalo komunistické trojky výrazně lépe než interiér, který můžete posoudit výše.

Moje prohra spočívá v tom, že jsem důvěřoval restauraci a její schopnosti řešit trable natolik, že jsem vzal společnost, na které mi záleží někam, kde jsem v životě nebyl. Příště už se to nestane. Do Lokálu si já sám zajdu, protože bych rád ochutnal, ale rozhodně to na dlouhou dobu nebude podnik, kam bych někoho vzal. Ostatní se dle svých slov v Lokále již neukáží. Škoda.